Čas přerodu - čas, kdy se změnil Kerthor
Kardovan žil v nejistotě, po celé říši se začaly dít zneklidňující události. Síly kultů zakázaných bohů počaly narůstat a jednaly otevřeně. Na hranicích se množily nájezdy orků i obrů. Dosud skryté kmeny goblinů se spojily a zaútočily na města trpaslíků ve Zrádných horách - samém srdci království. Vládci sousedních států se měnili rychle jako počasí v horách. Některé oblasti zasáhly morové rány, přidalo se sucho a neúroda.
Obavy se vkrádaly do myslí i těch největších optimistů. Potulní proroci vinšovali světu zkázu a množily se věštby předpovídající věci ještě mnohem horší. Probouzely se dávno zapomenutí běsi, aby pomohli svým pánům v konečném souboji.
Orci vedeni Sharghúlem se sjednotili a táhly stovky mil na jih. Ani nejvyšší šamani nevěděli, proč se tak stalo, ale znamení hovořila jasně a bohům nebylo radno odporovat.
Soudce viděl neklid, který vládne světu, a obával se nejhoršího.
"Když se svět bude otřásat pod souboji bohů, povstane skrytá runa Kerthoru - Soudce a živen jejich nenávistí smete vše živé z povrchu Kerthoru."
Zelená horda se převalila pláněmi Jargorathu a mířila k srdci Kardovanu.Sharghúl doufal, že jeho nový spojenec dodrží slovo.
Gobliní inženýři odvedli svou práci skvěle. Podzemím se neslo mocné zadunění rohu a další trubači ho předávali dál. Zrádné hory se hemžily tisíci malými postavičkami a nyní již také nespočtem požárů, které ohlašovaly změnu.
Situace se nezdála příliš příznivá, přesto Kardovan disponoval nemalou vojenskou silou, oddíly všech ras se spojovaly pod jednotnou vlajku Kardovanského království. Král Zenrik I. je vedl do bitvy proti orkské hordě i proti vetřelcům z hlubin. Leč tažení jeho protivníků bylo rychlé a smrtonosné. Stačilo pár týdnů a Kardovan se sesouval k zemi, impérium budované stovky let.
Ne všechno úsilí bylo marné, vojskům Kardovanu se podařilo vytlačit orky zpět k pláni Jargorathu, kde se zelené kůže posílené o barbarské oddíly otočily k nepříteli opět čelem. Na té sámé pláni, kde před 5000 lety stály proti sobě vojska Bledých a Aerinů. Ani jedni již nebyli na tomto světě (vyjma 3 Bledých), přesto magickou osudovost tohoto místa pocítil každý.
Ve vnitrozemí plenily oddíly goblinů a jiných stvůr z hlubin hor. Většina vojska byla zaměstnána Sharghúlem. Přesně jak Bledý princ předpokládal. Nikoliv! On věděl. Ten nízký zelený tvor mu poslouží ještě dobře.
Vytáhnout vstříct orkům a zanechat bohaté oblasti ve vnitrozemí špatně chráněné, byl králův mistrovský tah. Ghernin se usmál. Věděl, že král má takovcýh skvělých tahů v rukávu mnohem více.
Plání Jargorathu tekly řeky krve. Kardovan ležel pokořen. Ač se to nezdálo, Sharghúl se osvědčil jako geniální stratég, přesně předvídal královu taktiku. Ztratil sice většinu barbarů a obrů, ale ti pro něj byli bezcenní. Ale vítězství, kterého dosáhl, bylo totální, tolik obětí ještě Lagron nikdy nepřijal. Zbytky oddílů elfů, lidí a trpaslíků bezcílně bloudily krajinou. Již nebylo pochyb, Kardovan byl pokořen a král? Moudří věděli, co byl zač. Zloděj podstaty. Mocná bytost, která konala příkazy Bledého prince a skrze něj se dostávaly k Sharghúlovi.
Ghernin měl radost a pána jeho úspěchy jistě také potěší.
Sever Kardovanu tonul v bojích. Ale do Arentyru nedolehly ohně války a agrimirus držel vše pevně v rukou. Thunský úval také zůstal nedotčený válkou, lidé sice strádali, ale byli schopni držet v rukou zbraň. Knížata bývalé jižní části Kardovanu se chystala čelit nepřátelům.
Armády Bledého prince a Sharghúla se spojily v jeden strašlivý celek a zelená vlna se řítila k jihu, kde se rozkládala dosud nezpustošená a neporobená území. A za nimi pochodovala třetí armáda, o které nikdo neměl tušení, jen Bledý princ a jeho pán. Národy šli vstříct svému osudu, který ležel u Thegervinu.