Zrození Kerthoru

První úder kladiva. Kovář světů dal vzniknout nové zemi. Lepší než předchozí, horší než ty jenž budou následovat. Svět žhnul v plameni nesmírném. Kovář jej vzal a kladivem a kleštěmi tvořil hory i propadliny, plošiny i pánve. Pak jej nechal zchladit v temnotě všehomíra. Pak jej vzal vyvrtal do něho díru a vložil tam srdce tak žhnoucí, že ni svět na počátku žhavý tak nebyl. Pak do něho vytepal runy. 12 run pro vládce světa, pak nespočet značek jednoduchých i složitých pro rasy světa, pak velkou runu magie tajemné, 1 runu očím skrytou a jednu runu pro Astro. Pak svět ponořil do vody. Když jej vytáhl v prohlubních se rozlévala moře. Pak jej otřel a začal na něj malovat. Barvy jaké použil nikdy nikdo nespatřil a nespatří pokud nepronikne do samé podstaty zrození. Pak vzal tenké nitky již známé reality a přivázal jimi svět 3 nitky pro 3 prostory, vlákno času propletl jej světem aby se staly některé věci tehdy a jiné onehdy a některé jak se to zrovna povede, pak ještě přidal dvě volná vlákna pro měsíce které mu zbyly z posledního světa a nakonec jedno lanko, které poutá Astro světa k ostatním. Přišel k výhni a zhluboka se z ní nadechl. Vzal kladivo dýchl na něj a řekl Kerthor. Písmo náhle rudě zazářilo na kladivu. Udeřil kladivem do světa. Svět se otřásl a ožil. Kovář jej vzal a zamyšleně jej zavěsil do prostoru. Díval se naň a těšil se z něj, poučen z chyb minulých. Zhotovil tedy konečně mistrovské dílo?!