Xerkania

Bohyně nemocí, pohrom, zkázy, zatracení, beznaděje a deprese. Když se objeví mor její stoupenci se radují, stejně tak jako když tsunami smete město. Pohromy a zkáza to její úděl, který ji nesmírně těší. Její následovníci vetšinou tvoří uzavřené kulty v krutých národech a rasách a stávají se kněžími, kteří roznášejí různé nemoci a nesmírně je těší beznaděj nakažených a radují se ze svého díla. Často stojí na okraji společnosti i těch nejopovrženíhodnějších stvoření, jsou šílení a fanatičtí ve svém uctívání. Ve svých laboratořích často tito pokřivení alchymisté a kněží se snaží nalézt nové nemoci, které jsou pro ně požehnáním velkým jako utrpení zasažených, či snad možnosti rozpoutání katastrof. A každá nemoc či nákaza je pro ně darem jenž se neodmítá a býti postižen nějakým krutým onemocněním je pro ně poctou. A tak jí dále šíří k obrazu své bohyně. Xerkania je zobrazována jako ošklivá babice plná boláků držící v ruce sukovitou hůl, kterou ukazuje tam kam dopadne morová rána či nějaká katastrofa. Ruka s touto holí je i jejím symbolem. Mnoho jejích stoupenců ji nenávidělo za to že jim vzala někoho blízkého, ale tenká je hranice lásky a nenávisti. A šílení ve svém smutku šířili pohromu a beznaděj dál, aby zničili světlo a umořili jej pod popelem a mrakem smrti. Často umírají radostí pod tíhou „daru“ Xerkanie a neopomenou jej předat dál, je-li to možné. Každá morová rána, každá katastrofa rozšíří její řady, aby zase přořídly v nekonečném koloběhu utrpení, který je ve světě přítomen a zůstane zde jako i Xerkanie se svými „dary“ a „požehnáními“.