Pověst o bledých elfech a odchodu Aerinů

Vzestup v magických uměních znamenal pro elfy vlnu pokroku, ale stále ještě nebyli dost mocní na to, aby dokázali otevřít bránu do Astra. Cestou výzkumů se zjišťovalo, jestli existuje nějaký zdroj síly, který by dokázal po propojení jejich magických sil otevřít tyto brány. Žádná látka však nebyla natolik stabilní, aby bylo možno ji použít k rituálu. Část mágů zjistila, že duše zemřelých jsou velkou zásobárnou životní magické síly, a počali tyto síly zkoumat. Nejprve se jim podařilo přivolat pouze těla mrtvých zpět k životu, později se jim dařilo přivolat i nižší duše. S těmito novými objevy přišli za ostatními, doufajíce, že pomohou k ještě větší slávě elfí rasy. Ostatní ovšem nebyli tak nadšení jako oni a jejich výzkum odsoudili jako rouhání. Ani argumenty, že by se používalo duší „nižších“ ras, ačkoli jsou horší pro rituál, nepřesvědčili ostatní o velikosti objevu. Mágům, kterým se tou dobou začalo říkat nekromanti, bylo řečeno, aby se zřekli svého výzkumu, ale oni se rozhodli raději odejít se svými věrnými. Někteří elfové totiž sdíleli jejich víru, že bez otevření bran ať už jakoukoli cestou nikdy nemohou být tak mocní. Král nechal tyto kacíře odejít, ale hned jak v první vesnici oživili všechna těla na hřbitově a přidali k nim i některé obyvatele vesnice, dal okamžitě vyslat za nimi oddíl, který je měl připojit k jejich vyvolaným společníkům. Kacíři prchali až se zastavili v údolí mezi vysokými štíty hor. Na dno tohoto údolí nedopadalo žádné světlo, proto se mu říkalo údolí Stínu. Když už nevěděli, kam by utekli, pokusili se vyvolat portál do Astra. 6 z následovníků se obětovalo, aby se portál vytvořil, avšak z portálu se vysunula hlava podivné bytosti s rohy a šupinami. Představila se jako Yorug-rog, kapitán Tesáku. Dohodl se s odpadlíky, že pokud jim pomohou v otevírání bran na tento i jiné světy že jim pomůže v boji proti jejich soukmenovcům. Země se tak otřásla, že to zaznamenali i aerinové na severu, a ze země v údolí se počaly zdvihat zástupy příšer které nikdy nikdo neviděl. Nestvůrné kostlivé stvůry tvořené z kostí zvířat i lidí, nemrtvý psi s drápy lvů a spáry grifů, sloni z nichž trčelo nepřeberné množství ostrých kostí i lidé s kostěnými čepelemi místo rukou a blanitými křídly. Nikdy nikdo nezjistil, co přesně se stalo s armádou, která pronásledovala uprchlíky, jen některé z rodových zbraní byly později spatřeny ve spárech kostlivců. Životem v údolí Stínu se tváře odpadlých zbledli až do téměř bílé barvy a proto se těmto „elfům“ říká Bledí elfové. Porážka armády však byla pouhým začátkem toho, co se Bledí rozhodli rozpoutat na celém Kerthoru. Využívání mrtvých jim přinášelo pokrok, nemuseli pracovat a jejich stroje byly poháněny nemrtvou silou. Jejich armáda temna pochodovala zemí a ničila vše, co ji přišlo do cesty. Ostatní rasy utíkali, aby se nemuseli připojit k armádám nemrtvých. Dostali se tak až k lesu Aren-tyr obývaného lesními elfy. Tito, když viděli jaká záplava se na ně řítí, neváhali a odpřísáhli věrnost Bledým. I s touto novou silou však bylo Bledých nedostatek, a tak jim démoni odkryli tajemství rituálu, který prodlužoval život, ale bylo potřeba vypít krev jiné myslící bytosti. Tak vznikli takzvaní Praví upíři, stále žijící elfové, kteří však potřebují se občas napít krve. Ačkoli elfové lesa Aren-tyr zradili vše žijící, tomuto rituálu se nikdo z nich nepodrobil. A nadešel čas velkého vyvolání, kdy se brány měly otevřít a vojsko pánů démonů mělo získat přístup do světa. Armády nemrtvých se shromáždily na pláni Jargorothu v samém středu světa a nejvyšší nekrokněz započal vyvolávání. Když byla formule téměř kompletní, zahřmělo a z nebe sestoupily celé zástupy aerinských válečníků. Začala bitva, kterou svět dříve ani nikdy později nepoznal a snad nikdy nepozná. Z planiny se téměř stalo údolí. Zářící kosy a meče aerinů vyrývaly v zástupech nepřátel brázdy jako spáry obřích ptáků, stejně tak jejich magie ničila a klátila vše, co se ji do cesty dostalo. Na konci boje zbylo již jen několik přisluhovačů kolem arcinekrokněze a proti nim stejně nepočetná skupina aerinských vedených jejich mágem Mirienem svírajícím tajemné žezlo. Kam v té vší vřavě zmizeli zrádní arentyrští nikdo nevěděl. Čaroděj aerinů pozvedl žezlo a vyslal zářící blesk, jež proťal řady temných a srazil kněze k zemi, ale ten se svým posledním výdechem vyřkl poslední řádky zaklínadla. Nebe zrudlo, pak zazářilo. Kolem se rozléhalo vytí z nelidských úst. V samé realitě se otevřela trhlina a do světa vstoupil sám Yorug-rog. Byl velký asi jako statný člověk, jeho kůže byla černá, na zádech měl složená blanitá křídla. V ruce třímal meč, po jehož povrchu přebíhaly vlny magie. Jen tak se podíval na mága a z meče vyšlehl záblesk. Jen se záblesk dotkl mágova těla, vydal mág takový řev, že na něj nikdo z aerinských nezapomene. Žezlo vyletělo z mágovy ruky a odletělo daleko na pláň. Z mágova těla se odloupla kůže, pak maso až zbyla pouze kostra spojená šlachami. Tato kostra se však nerozpadla, ale vytrhla nejbližšímu válečníkovi meč z ruky a vrhla se na okolo stojící. Jednomu vrazila čepel do břicha, ale pak se ostatní vzpamatovali a rozsekali ji. Pak se dalo vše do pohybu, démon zařval, až se někteří nemrtví rozložili, a vykročil vstříc zbytku armády aerinů. Bojovali statečně, ale bylo jich málo na sílu toho stvoření. Ale najednou se zablesklo a mezi armádou nemrtvých se objevila brána. Z brány vyšel generál Aemort a za ním jednotka aerinských smrtonošů ozbrojená mocnými magickými zbraněmi. Nemrtvá armáda se vypařovala pod dotekem těchto zbraní. Nakonec se utkali generál Aemort s démonem. Démon již neměl tolik síly udržet se v tomto světě, a tak jej generál přemohl. Když se chystal zasadit poslední úder vyvolal nejmocnější z run, samotnou runu Posledního soudu aerinských, ale démon využil chvíle zaneprázdněnosti a udeřil s rychlostí blesku. Generálovi podklesla kolena, když mu démonova čepel trčela ze zad, ale dokončil svůj úder a oba je pohltila záře. Když se svět ustálil zjistili přeživší, že ani jednoho z nich zde není, pouze po generálovi zde zůstal malý amulet. Náhle se opět otevřelo Astro a vyběhl z něho posel, že země aerinů byla napadena démony. Když se zbytky armády vrátily zjistily, že nebezpečí již bylo zažehnáno, ale mnoho aerinů při tom zemřelo. Koncil v Aer Thull rozhodl, že aerinové již nejsou více v bezpečí před démony a je nutné se vydat do astra na cesty a získat spojence a ochránit tento i jiné světy. Byly postaveny obří astrolodě. Než ovšem opustily tento svět, dohlédli aerinové na to, aby většina materiálů o Astru upadla v zapomnění, než budou jiné rasy připravené využít plný potenciál této sféry. Posledním činem bylo zničení většiny Bledých, kteří unikly zkáze v boji, a potrestání Odpadlých lesních elfů. Trestem byly jejich duše přikovány ke stromům v lese, kde žili. Část z nich se za to mstí všem rasám bez ohledu na to co jsou, ale část z nich se snaží získat odpuštění svými dobrými činy. Takto vznikla rasa dryád. Když bylo vše připraveno otřásly se základy světa znovu, když aerinové vplouvali do astra. Poslední loď ještě spustila kouzlo, které zničilo aerinská města a všechny brány na tomto světě.

Toto se událo před dávnými časy pláně se zalesnily, hory zaoblily, do míst, kde přebývali aerinové, přišli lidé a vystavěli na troskách měst svá. Kolem středu se také usadilo pár lidí a jednoho dne objevili podivně zářící amulet. Nikdo se ho neodvážil dotknout. Vystavěli kolem něho svatyni a postupně se zde vytvořilo město. Asi ve stejné době část lidí nalezla o několik desítek mil dále žezlo, vytvořené před dávnými časy. I z tohoto místa se stalo nejprve poutní místo a pak město. Obě města spolu vždy soupeřila a nejinak tomu je i dodnes.